Objevování barev Barmy, část 1.
Barma nebo Myanmar?
V neděli jsem odletěla z Phnom Penhu do Rangúnu, největšího města Barmy. Teda vlastně Myanmaru. Je to pro nás matoucí, protože Barmu přejmenoval vojenský režim na Myanmar (více si o tom můžete přečíst třeba tady). No, on ten vojenský režim v Barmě (pardon, v Myanmaru) za dobu své nadvlády udělal pár dalších zajímavých věcí. Například namísto Rangúnu ustanovil v roce 2005 hlavním městem Neipyijto, které bylo potají vybudováno uprostřed pralesů. Už předtím se to nepamatovalo úplně nejlépe, ale ta nová varianta – Myanmar s hlavním městem Neipyijto – je zabijákem studentů (nejen) geografie.
V Rangúnu taky nejezdí žádné motorky. V Kambodži jsou motorky úplně všude, takže mě to docela zarazilo. Ale už mi místní kolegové vysvětlili, proč to tak je. Kdysi se jedné z hlavních postav vládnoucí vojenské junty ve snu zdálo, že ho srazí něco s dvěma koly a on zemře. Od té doby jsou všechny dopravní prostředky s dvěma koly zakázány. Takže žádné motorky ani kola, jedině na zvláštní povolení nebo s třemi koly.
Peníze
Prvním zážitkem byla výměna peněz. Musela jsem mít pro směnu naprosto dokonalé a nepoškozené dolarové bankovky. Přesně takové, jaké vám vylezou z bankomatu, bez sebemenšího ohnutí, natržení nebo ušpinění. Naštěstí jsem to věděla dopředu, takže jsem připravila, ale stejně to byl zajímavý logistický oříšek.
Čekala jsem trochu, že budu v Myanmaru milionářkou. Před pár lety se mi to totiž stalo ve Vietnamu. Stály jsme tam s kamarádkou u bankomatu, chtěly vybrat peníze a nejnižší částka byla 1 milion. Moje otázka: „Hele, kolik milionů mám teda vybrat?“ mi přišla nejdřív absurdní, ale zvykly jsme si a nosily po kapsách ty miliony bez problémů.
S myanmarskými penězi to tak zlé nebylo. I tak jsem u sebe na začátku nosila statisíce myanmarských kyatů (tak se místní měna jmenuje). Jenže nejnižší bankovka má hodnotu 10 tisíc. Štůsek bankovek tak má asi 2 cm na výšku. A to mám ještě štěstí. Před několika lety cestovatelé s sebou v Myanmaru prý vozili peněz plné igelitky.
Cyklón? Tenhle byl prý v pohodě.
V Rangúnu po mém příjezdu skoro pořád pršelo. Z Phnom Penhu jsem na déšť zvyklá. Tam ale prší sice intenzivně, ale třeba jen hodinu odpoledne. Ale v Rangúnu? Prudký déšť trval s přestávkami skoro celý den. Odpoledne na chvilku přestal, tak jsem odvážně vyrazila s igelitovou pláštěnkou ven. Asi půl hodiny bez problémů, ale pak to začalo nanovo. A pořádně. Než jsem doběhla pod první přístřešek na ulici, byla jsem promočená od hlavy k patě. Pláštěnka se celá potrhala, takže jsem aspoň obalila baťůžek s foťákem a peněženkou do igelitových zbytků a vydala se dál. Takhle vydatný déšť jsem ještě nezažila. Do 5 minut se začaly tvořit obrovské laguny vody na ulicích, po čtvrť hodině jsem se začala brodit nevábně voňavými potoky plnými splašků a plavajících odpadků. Takže z volného večera v Rangúnu jsem si odnesla leda mokré peníze a pořádnou rýmu.
Později mě uklidnili, že to takhle není vždycky. Jenže je zrovna cyklón. Ten cyklón se jmenoval Mora a poškodil hodně budov. Naštěstí ale nebyly hlášeny žádné oběti na životech. Takže to bylo jen takové cyklonové šolichání.
Pokračování brzy. O táborech pro vnitřní uprchlíky, deštnících a pagodách. Těšíte se?
