Kambodžská (ne)pravidla silničního provozu
Na měsíc jsem se s blogem odmlčela. A to kvůli své dovolené a cestování po České republice. Teď už jsem ale zase zpět a znovu si zvykám na kambodžský mumraj. Je zvláštní, že si na spoustu věcí v zemi, ve které žijete, zvyknete, a vůbec vám nepřijdou zajímavé. Až se po delší přestávce vrátíte, tak vás znovu zaskočí. Třeba jako kambodžský styl silničního provozu.
Na silnicích toho můžete v Kambodži potkat hodně. O tom jsem sice už jednou psala, ale tohle téma se mi zdá nevyčerpatelné.
Asi nejvíce oblíbené jsou tu motorky a skútry. Nedá se jim vyhnout, jsou všude. Pak zejména v hlavním městě najdete auta. Ulice v Phnom Penhu jsou v některých místech úzké, a přesně z tohoto důvodu si zámožní Kambodžané pořizují co největší auta, aby se nikam nevešli a zdržovali plynulost silničního provozu co nejvíce. Kolo tady mají většinou jenom cizinci, staré babičky a děti, které na nich jezdí do školy. A i těch je málo, protože už i desetileté děti tady jezdí na skútru.
Hromadná doprava moc nefunguje. Občas zahlédnete autobus věnovaný kambodžskému lidu čínskou vládou, který je ale poloprázdný. Sice je to levný způsob dopravy, ale to byste museli dojít na autobusovou zastávku a čekat neznámo jak dlouho. To čekání nikomu nevadí, ale chození ano. Jak si jistě pamatujete, v Phnom Penhu se téměř nechodí. Místo hromadné dopravy jsou spíše využívány tuk tuky a motorky.
Takže teď už víte, co všechno můžete v ulicích potkat. Pro dokreslení celé situace je ale nutné vysvětlit, jaká tu (ne)panují pravidla silničního provozu. Oficiálně nějaká pravidla existují, ale moc řidičů je nedodržuje a policejní složky ani nekontrolují. Například na jednosměrkách potkáte hodně často někoho jedoucího v protisměru. Na semaforech ti, co už mají červenou, ještě jedou. A ti, co na zelenou teprve čekají, vyráží pro jistotu dřív. Hodně se u toho troubí, protože rozmotat tento dopraví gordický uzel je docela oříšek. Odbočovat vpravo lze kdykoliv, i na červenou. Na motorce či kole můžete objíždět auta z obou stran. Záleží na tom, kde to bude podle vašeho uvážení rychlejší. Když už se motorky na silnici nevejdou, lze to vzít po chodníku (pokud v daném místě je). Vodorovné dopravní značení (ty čáry na silnici, které ukazují počet pruhů, popř. odbočovací pruhy) jsou čistě informativního charakteru, nikdo je nebere vážně. Zastavit lze kdykoliv a kdekoliv, klidně na dvouproudové silnici za účelem nákupu kávy. Není divu, že drobné dopravní nehody jsou tu na denním pořádku.
Nehody ve městech mají většinou za následek odřený lak na autech, nebo odřená kolena u motorkářů. Díky zamotané situaci tu ani nelze jezdit moc rychle a tak se většinou nic horšího nestane. Větší problém ale nastává mimo města nebo v noci, kdy se rychle jezdit dá. Většina lidí na motorkách nemá helmy a motorka slouží jako rodinný dopravní prostředek. Řídí táta, za řídítka se drží čtyřleté dítě, vzadu sedí máma a v jedné ruce chová novorozeně, v druhé má igelitku s nákupem. Ilustrativní obrázek jsem si vypůjčila zde.
V noci taky jezdí spousta lidí opilých. Není pak divu, že každoročně v Kambodži umře okolo dvou tisíc lidí na silnicích (a pravděpodobně to bude podhodnocené číslo, protože to jsou jen oficiálně nahlášené případy). I tak je to ale prý rok od roku lepší. Pár lidí dokonce dostalo pokutu za špatné parkování a občas najdete Kambodžana s helmou.