Sbohem a šáteček

Hned na úvod dnešního článku bych se chtěla omluvit, a to dokonce dvakrát. Zaprvé, již dlouho na blogu nic nepřibylo. Prostě nebyl čas ani inspirace. A zadruhé, toto bude nejspíš poslední příspěvek na tomto blogu.

Vše má jednoduchý důvod - v srpnu jsem se vrátila do Prahy, kde zase sedím v naší diakonické kanceláři. Nový člověk místo mne do Kambodži vyrazí brzy. Tam převezme mou roli a pustí se do války s kambodžskou byrokracií. A já si zase budu užívat městskou hromadnou dopravu, levné jogurty a možnost zachumlat se v noci do teplé peřiny.

Samozřejmě se nemůžu ubránit bilancování nad rokem a půl stráveným v úplně cizí zemi. Rozhodně svého rozhodnutí nelituji. Zkušenosti s životem a prací v Kambodži byly většinou pozitivní. I když jsem svou bitvu s kambodžskou byrokracií nedoválčila do úplného konce, je tento proces na velmi dobré cestě. Radost mi to ale z výsledků nekazí, několik zajímavých projektů díky podpoře našich dárců a Ministerstva zahraničních věcí ČR v Kambodži a Myanmaru úspěšně probíhá.

A co mi v poslední době udělalo největší radost?

Podpora zemědělců v Kambodži

Těsně před svým odjezdem zpátky do vlasti jsem pobíhala po polích, studovala kapénkové závlahové systémy a zkoumala kambodžské okurky. Probíhalo totiž školení za účasti dvou českých expertů, kteří v Kambodži radili, jak bojovat s klimatickými změnami. Kambodža čelí podobně jako Česká republika suchům a povodním. Zejména sucha a nepravidelné srážky jsou pro kambodžské zemědělce velkou neznámou, která jim často ničí úrodu. A vzhledem k tomu, že jsou na této úrodě existenčně závislí, je neúroda obrovským nebezpečím pro životy celých rodin. Díky podpoře dárců proto v Kambodži školíme právě zemědělce a zaměstnance naší partnerské organizace Life With Dignity, aby uměli používat inovace v zemědělství a pěstovat i odolnější plodiny, které nejsou kvůli změnám klimatu tak ohrožené.

Salóny krásy v Myanmaru

V květnu jsem zase byla na návštěvě v Myanmaru, kde již dlouhodobě působíme v Arakanském státě a o kterém jsem již zde na blogu psala hodně. Proto se nebudu rozepisovat o všech našich aktivitách, ale jednu určitě zmíním. Letos poprvé společně s našimi partnery LWF Myanmar školíme kadeřnice, kosmetičky a holiče. Zdá se vám to v případě uprchlických táborů jako zbytečný luxus? Mně to tak na první pohled připadalo, ale při hlubším zkoumání to není až tak od věci. Ostříhat čas od času potřebuje každý, moc vybavení kromě nůžek k tomu taky mít nemusíte. A koneckonců ani není nutné budovat vlastní kadeřnický salón, k poskytování vašich služeb stačí židle a trochu světla. A pro případ svatby vás mohou proškolené účastnice a účastníci i pěkně nalíčit.