Objevování barev Barmy, část 4.

Mrauk U

Co si představíte pod podivným souslovím "Mrauk U"? Nevím, co vás napadlo, ale je to jednodušší, než byste čekali. Jmenuje se tak jedno město v Arakanském státě v Myanmaru. Někteří Myanmarci ovšem neumí pořádně vyslovit "r", takže název města vyslovují "Mňau U".

Není to jediná zvláštnost tohoto místa. Nejpodivnější je na něm neuvěřitelné množství stúp, pagod a chrámů, na které narazíte přímo ve městě a nejbližším okolí.

Od 15. do 18. století bylo Mrauk U hlavním městem Arakanského království. Po první anglo-barmské válce ale začalo upadat a dnes je to malé poklidné městečko, do kterého ještě turisté moc nepronikli. A to bylo moje štěstí.

Na prozkoumání všech pamětihodností jsem měla jeden den. A ten nestačil, přestože jsem měla průvodce a motorku. Ale upřímně, brzo mi všechny ty úžasné pagody začaly připadat skoro stejné.

Existují snahy dostat Mrauk U na seznam památek UNESCO. Jenže přístup myanmarské vlády tomu moc nepomáhá. Vláda se snaží památky obnovovat, ale dělá to dost necitlivě a mnohdy situaci jenom zhoršuje. Při opravách nedbá na původně použité materiály ani na předchozí vzhled. S mým průvodcem jsme se jeli podívat na místo, kde byla "obnovena" celá polovina pagod. Obnovena do slova a do písmene. Staré vzácné pagody strhli a místo nich postavili naprosto obyčejné pagody, jakých jsou v celém Myanmaru tisíce. Nad tím prostě jen kroutíte hlavou.

Dobrovolným hasičem v táboře pro vnitřní uprchlíky

Když v České republice začne hořet, voláme okamžitě hasiče. Ani o tom nepřemýšlíme. Jenže co když žijete v zemi, kde zavolat hasiče tak jednoduše nejde? A navíc žijete v táboře pro vnitřní uprchlíky, kde jsou příbytky postavené převážně z vysoce hořlavého bambusu a stojí velmi blízko sebe? Proto Diakonie společně s Ministerstvem zahraničních věcí dlouhodobě podporuje dobrovolné hasiče v táborech. Ti se starají nejen o hašení požárů, ale také svým sousedům vysvětlují, jak mohou požárům předcházet.

V jednom z táborů jsem si povídala s dlouholetým dobrovolným hasičem, panem M. D. Tisu (povídat je silné slovo, moje otázky filtroval tlumočník, ale i tak to bylo velice zajímavé). Vyprávěl mi, jak se stal v roce 1974 hasičem a dělá tu práci rád už víc než 40 let. Po vypuknutní konfliktu v Arakanském státě se musel odstěhovat to tábora pro vnitřní uprchlíky a už nemohl být profesionálním hasičem, tak se stal alespoň hasičem dobrovolným. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem školí i ostatní dobrovolníky a snaží se o osvětu.

Ukázal mi vybavení, které na hašení požárů mají. Nejdůležitější jsou protipožární stanoviště, na kterých je volně přístupné vybavení. Podívejte se na fotku níže. Ve velké nádrži vpravo je písek, v té druhé vlevo voda.

Malé plácačky na dlouhé tyči mi byly z počátku velkou záhadou, ale je to jednoduché. Slouží k hašení, přesněji uplácávání ohně na střechách domů. Pokud oheň na střeše nejde plácačkou udusat, přichází na řadu háky, kterými se střecha strhne dolů a dohasí se na zemi.

A prazvláštní tvar malých kyblíčků má také svůj význam. V nich je samozřejmě voda na hašení ohně. Jejich tvar umožňuje, že voda při vystříknutí z kyblíku zavíří a dá se s ní lépe mířit. Jednoduše geniální.