Krvavé cihly, moderní otroctví
Po kratší přestávce bych se s vámi opět rád podělil o další dojmy z v hlavního města Kambodži - Phnom Penhu.
Čas plyne jako voda v Mekongu a ač se to nezdá, již jsem tu téměř pátý měsíc. Způsob zdejšího života je značně odlišný, ale já se tu i přes veškeré rozdílnosti cítím čím dál, tím víc jako doma. Kambodža mi zkrátka natrvalo přirostla k srdci. Práce na projektech je stále hodně, ale alespoň mi ji už neztěžují věčné výpadky elektrického proudu. Zima přichází - začalo období dešťů.
Již v prvním příspěvku jsem svou pozornost zaměřil na Phnom Penh a v tom bych rád pokračoval i nadále. Phnom Penh lze považovat za klasické asijské velkoměsto, které je specifické svým dynamickým rozvojem.
V tomto rychle expandujícím městě máte možnost každý den objevit něco zcela nového a jedinečného. Mnoho se změnilo od dob mých studií, a bohužel ne vše k lepšímu. V dnešním příspěvku bych chtěl navázat na článek věnovaný nelegální migraci Kambodžanů do Thajska, který byl již před časem publikován na našich webových stránkách.
V Kambodžském království lze zaznamenat nejen významnou vlnu migrace ze země do zahraničí (obzvláště do sousedního Thajska), ale též masivní stěhování obyvatel z venkovských oblastí do větších měst. Důvody k přesídlení mohou být různé, ale většinou se jedná o cestu za lepšími životními podmínkami a vyšším měsíčním příjmem. Leč, ne vždy se tyto dva sny naplní.
Současný Phnom Penh ovládá stavební boom. Jedná se zejména o nové výškové budovy, které budou využity na kanceláře, obchody, hotely či byty. A rostou jak houby po dešti. Nikdy nemáte jistotu, že váš krásný výhled za pár týdnů nezastíní okna jiného domu.
Potřebný kapitál k budování města pochází především od zahraničních investorů, kteří jsou např. z Velké Británie, USA, Singapuru či Číny (o významném vlivu Číny na nynější Kambodžu si můžete přečíst zde). Nicméně výstavba těchto rozměrů si žádá velké množství levné pracovní síly (o nehodách, které to s sebou může přinášet více zde) a též dostatek stavebního materiálu - obzvláště cihel.
Je těžko uvěřitelné, že právě výroba cihel se stala v posledních letech synonymem "moderního otroctví".
Levná pracovní síla - výhodné podnikání pro majetné
Jakmile jednou jste tzv. "cihlovým otrokem", je únik z tohoto krajně destruktivního zaměstnání téměř nemožný. Oproti tomu, je však velmi jednoduché se jím stát.
Náročné pracovní podmínky, které mohou být i zdraví nebezpečné, přináší majitelům pecí problémy při získávání nových dělníků. Z toho důvodu se zaměřují na chudé a zadlužené farmářské rodiny z venkovských oblastí. Těm se za současných klimatických okolností nedaří vyrovnat své závazky pomocí vlastní zemědělské produkce (hlavními příčinami jsou vyšší frekvence intenzivních povodní a prodlužujících se období sucha), a proto se nechají ke změně oboru lehce zlákat. Nabídka práce v továrně může vypadat jako velmi atraktivní volba, neboť výměnou za to je nabízeno zkonsolidování a uhrazení všech dluhů.
Vlastníci závodu jsou zvyklí zaměstnávat celé rodiny. Pokud by jim upsaný člověk uprchl, nahradí jej automaticky dalším členem rodiny. Pakliže chtějí pracovníci navštívit příbuzné v rodné vesnici, musí vždy alespoň jeden z nich zůstat na pracovišti. Hodnota zaplacené částky následně ovlivňuje, kolik let je příslušná rodina povinna odpracovat. Bohužel jsou také případy, kdy někteří z "cihlových otroků", splácí dluh i za své sousedy, kterým se podařilo utéct.
Ne vždy je však tento příjem pro rodiny dostačující. Mzda je vyplácena za jednotlivé cihly, které v období dešťů schnou mnohem déle. Následně je životní poměry opětovaně nutí si půjčovat pro přežití nezbytné peníze. Důsledkem toho se stále dokola prohlubuje jejich dluh, přičemž k plnému splacení dojde málokdy. Řešením by mohla být sezónní práce, nicméně majitelé jim nedovolí opustit pece. Obávají se vyrovnání závazků, díky čemu by mohli přijít o významnou pracovní sílu.
Přesto ekonomická situace není jediná, která zhoršuje existencionální podmínky těchto jedinců. Namáhavá práce, výpary při pálení cihel a velké množství prachu, zhoršuje každý den jejich zdraví. V případě úrazu či jiné zdravotní komplikace, nemají tito lidé ani dostatek peněžních prostředků nutných k hospitalizaci. Východiskem je vypůjčení si dalších financí.
K pálení cihel se nejčastěji používá dřevo či dostupný odpad z místních textilních továren. Z toho hlediska je získání stavebního materiálu přímo úměrné masivnímu kácení lesů, které se mnohdy těží nelegálně.
Ovšem i tzv. "moderní otroctví" můžeme v Kambodži zařadit mezi nezákonné činnosti. Problémem je, že policejní složky často nejednají tak, jak mají v popisu práce, ale stojí na straně podnikatelů - "moderních otrokářů". Na obrázku níže můžete vidět znázornění všech negativních jevů spojených s pálením cihel potřebných pro budování moderního Phnom Penhu a nejen jeho.
Tyto aspekty upevňují mé přesvědčení o důležitosti pomoci místním farmářům. V rámci našich projektů a České rozvojové spolupráce, přispíváme k tomu, aby se do tohoto začarovaného kruhu nikdy nedostali. Pakliže byste měli zájem zjistit o tomto nebohém fenoménu více, doporučujeme si přečíst Blood Bricks, Untold Stories of Modern Slavery and Climate Change from Cambodia z roku 2018, který zachycuje konkrétní příběhy jednotlivých "cihlových dělníků".
Pokud se vám tedy někdy poštěstí zavítat do Phnom Penhu či jiného města v exotické Kambodži, nezapomeňte, na tento článek. Každá z cihel má za sebou nejen dlouhý příběh, ale i pot, krev a někdy i celé promarněné životy.
Zdroj článku a grafiky: Blood Bricks, Untold Stories of Modern Slavery and Climate Change from Cambodia