Jak si v Kambodži neutrhnout ostudu?

Kambodža je krásná a já věřím, že aspoň někteří ze čtenářů blogu se ji rozhodnou navštívit. Pro tyto odvážlivce nabízím stručný návod na to, jak se na Kambodžu psychicky připravit a jak si neutrhnout ostudu.

Ruce se nepodávají. Místo toho se při pozdravu mírně ukloníte a ruce spojíte před sebe. Pozicí rukou pak dáváte najevo, jak moc si druhého vážíte. Čím výš ruce dáte, tím větší úctu vyjádříte. Běžně si dávám ruce k bradě. Když je to někdo starší a váženější, dávám je přibližně k nosu.

Posmrkávání je naprosto v pořádku, stejně jako různé druhy chrchlání a plivání. Taky je úplně normální šťourat se v nose. I pro dospělé. Kdekoliv a kdykoliv. Pokud se ale vysmrkáte, setkáte se s ošklivými pohledy a občas i s hlasitým komentářem. To se prostě nesmí. Takže chodím smrkat na záchod, abych nikoho nepohoršovala.

Jídlo se mezi přáteli či kolegy často sdílí. Dostanete jeden talíř na rýži, svoje hůlky nebo lžíci a vidličku (příborový nůž se nepoužívá) a mističku na omáčku, popřípadě polévku. Uprostřed stolu jsou pak různé dobroty - smažené maso, zelenina, uzené ryby, omelety, polévky nebo saláty. Každý si pak podle chuti může nabírat po troškách do svého talíře s rýží. Někteří Kambodžané neuvěřitelně mlaskají, ale není to pravidlem. Naštěstí.

Odpadky jako kosti, prázdné plechovky a ubrousky se v restauracích na ulicích nebo při oslavách dost často hází na zem. Jsou ale i světlé výjimky, kdy jsou pod stolem i koše. V kancelářích nebo u někoho doma se to samozřejmě nedělá, ale taková venkovní svatba musí být pro ty, co uklízí po hostech, naprostá pohroma.

Zajímavé je, že se často místo ubrousků používá toaletní papír. Je na to dokonce speciální plastová krabička. Z toaletního papíru se vytrhne rolička a papír se odmotává zevnitř. Ještě zajímavější je, že na záchodech toaletní papír často chybí. A i kdyby tam byl, tak se nesmí házet do záchodu, protože by mohl ucpat tenké odpadní potrubí. Namísto toho ale na většině záchodů nechybí bidetová sprška.

Hlasité hodnocení vzhledu je naprosto normální. Na ulici docela často slýchám, že jde "ta krásná paní". Ne, že bych byla taková krasavice. Ale jsem prostě vyšší než průměrná Kambodžanka, mám světlou pleť, nemám vlasy černé jako uhel a hlavně, mám velký nos. Takže to, co je u nás v Česku takový průměr, je v Kambodži ideálem krásy. Na zvednutí sebevědomí je pro našince Kambodža ideální destinací. Komentování vzhledu může být ale také dost nepříjemné. Už jsem si taky vyslechla oznámení o tom, že jsem určitě přibrala (bylo to po vánoční dovolené v Česku), nebo že ještě před 2 měsíci jsem byla hrozně tlustá. Občas mi ani nepřijde, že se tohle hodnocení nějak zakládá na pravdě, ale je to prostě téma, ke kterému se uchýlíte, když nic lepšího k hovoru není. Takže místo počasí tady řešíte velikost nosu a tukových polštářků.

Připravte se také na pohostinnost místních. Už několikrát jsem byla pozvaná na výlet, na svatbu nebo na domácí jídlo. Nejmilejší jsou různé malé dárky, většinou jídlo. Ve stánku s nápoji před naší kanceláří často ke kávě dostávám třeba smažené banány nebo záhadné druhy ovoce. Minulý týden jsem od kolegů v kanceláři dostala hrníček k Mezinárodnímu dni žen, dneska zase 4 manga ze zahrádky mé kolegyně. A na to se snadno zvyká.