Co dělá Kamila po práci? Mlátí chlapy.

Ne, nepřeháním a není to vtip. Každé odpoledne o půl páté vypnu v práci počítač, klimatizaci, převleču se do trenýrek a trička, nasednu na kolo a jedu na trénink. Mám totiž nový, takový mírumilovně působící koníček - "Kun Khmer".

Že vůbec nevíte, o co tu běží? Z toho si nic nedělejte, já ještě před pár měsíci taky neměla ponětí, že něco takového existuje. "Kun Khmer" je něco jako fotbal pro Čechy. Nejvíc tomu rozumí lidi, kteří popíjí pivo u televize. A v té televizi je to každou sobotu, a vlastně i neděli. A hodně často se v tom sportu kope a podráží nohy. Tady ale podobnost s fotbalem končí, protože v "Kun Khmer" nedostanete za zlomený nos protivníka červenou kartu, ale plusové body. Jedná se totiž o bojové umění.

Jestli jste někdy slyšeli o thajském boxu či thaiboxu, tak už možná máte nějakou představu. Thajský box (nebo také Muay Thai) je tomu khmerskému "Kun Khmer" totiž dost podobný. Cílem tohoto sportu je v ringu zneškodnit protivníka ("knockoutovat", prostě ho praštit třeba do hlavy tak silně, že už nemůže dál pokračovat), nebo v 5 kolech po 3 minutách vyhrát v ringu na body. Na rozdíl od běžného boxu k tomu má kambodžský boxer mnohem více prostředků - pěsti, holeně, kolena a lokty. Udeřit svého protivníka může taky prakticky kamkoliv kromě zadní části hlavy, krku a samozřejmě rozkroku. Pro lepší představu se zkuste podívat na následující video. Mluví se v něm khmersky (ne, opravdu není jednoduché se tenhle jazyk naučit), hraje k tomu neuvěřitelně vlezlá tradiční hudba a jako další kulturní třešnička na dortu do sebe mládí dva lidi a ostatní jim u toho fandí. Tak takhle vypadá oblíbená kambodžská zábava!

Na tréninky chodím skoro každý den kromě víkendů. Někdo si chodí vyčistit hlavu na jógu, já zase kopu a mlátím do svých trenérů (ale jenom do podušek, které ti trenéři nosí - pořád jsem mírumilovná humanitární pracovnice, že jo). Ten sport mě moc baví a navíc je se všemi náramná legrace. Oni nemluví anglicky, já se zatím khmersky domluvím jen špatně. Naše konverzace se tak často omezuje na "ty šílený", "ty šílený nejvíc", "to (ne) dobrý" a "bolet tady". Naštěstí si tu legraci ze sebe umíme dělat vzájemně. 

Všichni trenéři jsou současní nebo bývalí vrcholoví zápasníci. Když se s nimi jedu podívat na zápas některého z nich, tak na mě Kambodžané nezírají jen proto, že jsem "baran" (tzn. Francouzka, přeneseně jakýkoliv běloch), ale i kvůli známým obličejům zápasníků, které mě obklopují.

Ale i když jsou ti nejlepší zápasníci slavní a lidé je znají z televize, není jejich život jednoduchý. Do zápasnického důchodu často odcházejí před třicítkou kvůli neléčeným zraněním, která jim další zápasy dost znepříjemňují. Na patřičnou léčbu nemají zápasníci většinou peníze, protože ti průměrní si vydělají za zápas méně než 100 dolarů, a jen za rentgen by v nemocnici zaplatili dolarů 50. Všechny ty zlomeniny, přeražené nosy a podlitiny si léčí doma pálivým balzámem (který tu používají snad na veškeré neduhy od bolestí hlavy, plného nosu až po již zmiňované zlomeniny).

Pro nás něco nepředstavitelného, zde každodenní realita.